Nedochvilnost

24. února 2018 v 9:58 |  Básnířská poezie
Budík nezazvonil.
Autobus ujel.
Slovo neprohodil,
jen mě tak míjel.

Pořád v neustálém shonu žil,
svůj život si moc neužil.
Už pobíhá přes hory, přes doly,
čas už ho netíží a nohy nebolí.
 


Komentáře

1 Niana Niana | E-mail | Web | 24. února 2018 v 22:32 | Reagovat

Život je jako autobus. Sem tam se něco nevyvede. Může jen neotevřít dveře, nebo se i rozbít.
Každý detail je znát, ale vždycky to jde spravit. Avšak navždy to bude znát...

2 ayalla ayalla | 24. února 2018 v 23:08 | Reagovat

Přesně, můžu jenom souhlasit.. No jo, je to fakt, ňáky náhradní díly do autobusu už asi ani nemusí jít sehnat. To se pak musí kupovat novej, ale ten nevím kolik stojí..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama