Bezmoc

3. května 2018 v 19:53 | Ayalla |  Básnířská poezie
Ztratíš se v myšlenkách
A pak jen sedíš v koutě a pláčeš
Utápíš se ve vlastních slzách
I když nechápeš proč na bedrech neseš takovou zátěž
Ostatní si myslí, že jsi šťasten
Ale pravda je jiná
Ty jsi zatím jen v bludišti ztracen
Z kterého cesta ven se uzavírá
Není už návratu
V jejich srdcích ses utopil
A žiješ jak ve věčném kómatu
Protože šance se rozplynula v bludišti s tebou..
..A ty ses naivně naděje opil.
 

Svět jako maškarní bál

26. dubna 2018 v 21:35 | Ayalla |  Básnířská poezie
Život bez tváře
- předsudky zakáže.
Ale protože je tváří celej svět,
předsudky vznikají o sto pět.
Jak se tomu ubránit?
Začít šít na novou nit?
Bohužel má každý jen tu svou,
a další vám už ani z Číny nepošlou.

Každej žijeme pod maskou. Jen né všichni o tom ví, a ne všem dochází s kým vlastně mají tu čest, ať už jde o vzhled, anebo o chování. Všechno se může zahalit do kostýmu a nikdo to nemusí poznat..

Rozum a cit

13. dubna 2018 v 13:31 | Ayalla |  Téma týdne
Kam tě táhne tvoje srdce?
Pryč od racionálního rozumu..
Kam tě táhne rozum citů nemajíce?
Pryč od srdce plného sesuvů..
Oba dva se nesnáší -
- avšak žit spolu? Už nehřeší.
Zeď zničí teď,
a člověk vznikne, hleď!

 


Věčný okamžik

10. dubna 2018 v 19:41 | Ayalla |  Básnířská poezie
Beránek nevinný skáče přes mohutná oblaka,
ladně a pomalu - hop a skok - přitom píseň si brouká.
Je veselá, šťastná, nebo zbabělá a nicota
- nebo snad stydlivá jak nahota?

Až z oblohy spadne, co se stane?
Ví to vůbec někdo, dobrý pane?
Hvězdy zhasnou, obloha potmavne,
záblesk naděje zmizí a tma nastane.

- na motivy písně Atlas mraků ze stejnomenného filmu


Nemoc

25. března 2018 v 19:58 | Ayalla |  Básnířská poezie
Úzko stahuje každý kousek těla,
od konečků prstů až do jeho hlubin.
Vzduchem se line pronikavý zvuk hodin od kostela,
oči se přihmouří a ruce spadnou do peřin.
Poledne odbíjí a život pomine,
poslední naděje se rozplyne.

Bezvládné tělo se promění v pouhý prach,
který se zanedlouho bude vznášet v oblastech hvězdných drah.

Život ve vzpomínkách

13. března 2018 v 21:29 | Ayalla |  Téma týdne
Jdu chladnou noční pěšinou. Kolem mě se rozkládá obrovský les plný vzpomínek, myšlenek, nápadů a nálad. Jen tak procházím a míjím všechno co se ten den stalo. Jak jsem vstala, na co jsem myslela, s čím jsem přišla a jak skončil. Postupně se ponořím hlouběji do lesa. Tam už stromky v podobě vzpomínek a myšlenek rostou hustěji u sebe. Najednou spatřím obraz z nedaleké minulosti. Nevidím nic určitého. Je to prostě jen takový obrovský strom plný energie, lásky a štěstí. Přijdu k němu blíž a rukou přejedu po jeho hrubé kůře. Cítím jak se uvnitř cítím šťastně a krásně. Jakoby se celý les proměnil v kouzelný svět plný lásky a porozumění. Všechno kolem mě roste a sílí. Květiny rozkvétají a motýli na ně sedají. Z černočerné tmy se stává bílý a jasný den. Někdo mě pohladí po vlasech. Otočím se zjistím, že to je ona. Teď - už společně - dojdeme na malou loučku plnou květin. Sedneme si do trávy a pleteme ty nejkrásnější věnečky na světě. Jako bychom byly víly celého lesa a okolí. Jakoby nám patřil celý svět.

Za nedlouho uslyším hrom. Po chvilce se začnou objevovat i blesky. Všechno se začíná rozpadat. Kytky vadnou, okolí pobledne, obrovský strom i louka zmizí. Dokonce i ona. Jsem tu sama uprostřed lesa v bouři. Utíkám jak jen to jde. Kapky deště a slzy zároveň mi stékají po tváři. Do nohou mě šlehají ostružiníky a další rostliny. Zakopávám o kameny a kořeny stromů jakoby byly pastí. Snažím se utéct pryč. Avšak nevím kam.


Náhle se vše rozplyne. Uvidím své ruce a svůj pokoj. Dokonce i jeho všední nepořádek. To neznamená nic jiného než že se probouzím do dalšího obyčejného dne. Do dalšího dne plného.. zážitků? A to jen proto, abych zase večer mohla pryč. Do toho nějakýho místa nad hvězdama. Za . Tam, kam se budu moci vracet jen ve vzpomínkách. Jen abych jimi pak nezačala žít úplně...

Strasti života

10. března 2018 v 12:55 | Ayalla |  Básnířská poezie
Den se dnem se schází,
čas ubíhá, jak voda po hrázi.
Než se naděješ - vše je pryč -
a najednou - nový klíč,
odemkne ti bránu další,
- do světa, kde už nestraší.
Však dáš-li se po špatné cestě,
zabloudíš a číši vína lačně,
zaplatíš - tedy pokud bude čím -
nebo přece jenom radši uskočím?

Nedochvilnost

24. února 2018 v 9:58 |  Básnířská poezie
Budík nezazvonil.
Autobus ujel.
Slovo neprohodil,
jen mě tak míjel.

Pořád v neustálém shonu žil,
svůj život si moc neužil.
Už pobíhá přes hory, přes doly,
čas už ho netíží a nohy nebolí.

Strachy, naděje, zklamání a obavy

17. února 2018 v 16:00 |  Básnířská poezie
Čekám na tebe,
Však ty nepřicházíš,
Jen tak si někde ve tmě ležíš.

Čekám na tvou lásku,
Která mě naplňovala,
Ráda bych s tebou na zeď srdce malovala.

Čekám na tvůj úsměv a tvé zářivé oči,
Avšak ty nespatřím nikdy více,
Už nikdy tě nepolíbím na tvé líce.

Čekám na celý tvůj svět,
Chci aby splynul s mým a vytvořil lásky květ.
Ten ti do vlasů dám,
A už nikdy nesundám.

Ale co když uvadne?
Co když se pak rozpadne?
Co když se rozdrolí,
I přes mou nevoli?

I tak tě ale ráda budu mít stále.
Zůstaneš navždy, jen jak dlouho já budu žít dále.

Jen se bojím propasti.
Ach ty, pomůžeš mi před strastí?

Stesk

13. února 2018 v 11:33 | Ayalla |  Básnířská poezie
Láska, pocit štěstí zhyne,
vzdálenost miliónů hvězdných let,
- už nikdy se bolest nerozvine -
toť lež je, div se svět!
Holubice bílá vzlétne,
do oblak - jak by smet,
avšak ke hvězdám už nedolétne,
teď ji vidím naposled.

Kam dál